Vltavská kaskáda povodeň bezpečně zvládla. Na Lužnici a Malši zafungovala protipovodňová opatření, říká šéf Povodí Vltavy

Rozhovor s Petrem Kubalou:

Moderuje Luboš Procházka

Jaká je teď situace v povodí Vltavy? Jsou ještě někde povodňové stupně?

V povodí Lužnice máme ještě tři stupně druhého stupně povodňové aktivity, asi dva stupně prvního stupně povodňové aktivity a v Praze máme v podstatě první stupeň povodňové aktivity. Ale ve všech těchto profilech průtoky zvolna klesají, takže se dá očekávat, že v průběhu zítřejšího dne již nebudeme mít žádný stupeň povodňové aktivity. K tomu je důležité dodat, že ten první stupeň povodňové aktivity je stupeň bdělosti, čili to není povodeň jako taková.

Pokud jde o Prahu, tak podle stránek Povodí Vltavy je v současnosti obnovena plavba v úseku od říčního kilometru 58 a 57, což je Barrandovský most, až po říční kilometr 54,30 – to je Jiráskův most. Jinde to zatím nejde?

Je to tak. Praha má rozdělené úseky, kdy je plavba možná a kdy není. S tím se setkáváme i v průběhu běžného roku. V tomto úseku je možné otevřít plavbu, pokud nám ty průtoky klesnou pod 800 metrů krychlových za sekundu. Potom je úsek plavby zhruba mezi Trojským mostem a právě tím Jiráskovým mostem, čili v centru Prahy, kde se plavba otevírá, když to klesne po 600 metrů krychlových za sekundu. A potom je hranice 450 metrů krychlových za sekundu, kdy se vyhlašuje ten první stupeň povodňové aktivity a dělají se taková prvotní opatření jako je protipovodňový uzávěr v Praze na Čertovce, Magistrát hlavního města Prahy vyklízí náplavky a lodě odplouvají právě z této části území do ochranných přístavů – ať je to Praha Smíchov nebo v Libni.

Pokud jde tedy o ten úsek od Jiráskova mostu dál, tam by se mohla o víkendu plavba otevřít?

Řeknu předpoklad: Na základě vyhodnocení situace z dnešního rána předpokládáme, že již zítra dopoledne bude průtok v Praze pod úrovni 450 metrů krychlových za sekundu. To znamená, že se dostáváme do situace, kdy by plavba mohla být otevřena. Ale pozor. Než se ta plavba otevře, tak je po té povodni vždy nutné udělat několik nezbytných úkonů – prohlídka plavebních drah a plavebních komor, zda tam nejsou nějaké nanosy a vytyčení té plavební dráhy.

Pokud jde o náplavky, které jste zmiňoval a za které odpovídá magistrát, tak ty jsou stále zavřené?

Náplavky jsou zavřené. Ten režim na náplavkách patří opravdu pod rozhodování Magistrátu hlavního města Prahy. Limitní hodnota je právě průtok nižší než 450 metrů krychlových za sekundu, takže předpokládám, že kolegové na povodňové komisi proberou režim jejich postupného otevírání. Musí potom nejspíš být ještě nějaké čištění a tak dále. To jde také za magistrátem, protože v podstatě všechny ty náplavky tady v Praze jsou ve vlastnictví hlavního města Prahy nebo městských částí.

Předpokládám, že při tom průtoku 450 kubických metrů už voda nezasahuje do náplavky.

Ještě ne. U Palackého mostu na pravé straně některé mírně zaplavené jsou, ale stále je to vlastně průtok, který nepůsobí žádné škody, takže jsou to taková ta preventivní opatření.

Je podle vás už vhodná chvíle na hodnocení toho, jak Povodí Vltavy ty současné povodně zvládlo?

Tak v našem povodí ještě máme druhé stupně povodňové aktivity, ale mohu říct, že Povodí Vltavy to zvládlo úplně perfektně. Samozřejmě tam bylo několik aspektů, které tomu napomohly. První aspekt byla včasná předpověď ČHMÚ. Druhý aspekt byl ten, že i predikce srážek v povodí Vltavy v průběhu těch povodňových dnů byly někdy velmi dramatické, ale nakonec se úplně nenaplnily, takže největší úhrny srážek jsme nakonec měli v Novohradských horách a na Šumavě. Kdyby nám bývalo spadlo v povodí Sázavy 700 milimetrů, jak bylo v jednu chvíli předpovídáno, tak by ta situace mohla být jiná. Díky té včasné předpovědi jsme pak měli určitý čas na přípravu a dokázali jsme vytvořit dostatečný volný prostor pro zachycení a transformaci povodňových průtoků – zejména v nádržích Vltavské kaskády, kde nejstěžejnější je lipenské vodní dílo a samozřejmě přehrada Orlík. Zároveň jsme měli i prostor k tomu, abychom kontaktovali příslušné obce, kde byla za posledních 10 až 15 let vybudována protipovodňová opatření, aby se připravily, našly všechny nezbytné klíče a bylo možné je potom aktivovat a propojili jsme kontakty s povodňovými komisemi. Někdy takto luxusní prostor k přípravě nebývá. Ta příprava byla důkladná a plně jsme respektovali ty, řekněme až drastické, předpovědi ČHMÚ. S přírodou totiž nejde bojovat a všichni víme, že to, kolik opravdu spadne a v jakém čase a kam, to žádná z předpovědí nemůže přesně určit. Co bylo důležité je, že ta základní předpověď ČHMÚ jako celek vyšla.

Samozřejmě nejvíce spadlo v Novohradských horách. Jako laik tuším, že hodně pomohlo to, že nepršelo tolik na západě a že nepřišla divoká Berounka, ne?

To už narážíte na funkci Vltavské kaskády a zejména retenčních schopností Orlické nádrže. Možná bych to přiblížil trochu laicky: My jsme díky těm předpovědím vytvořili v Orlické nádrži volný prostor o objemu až 220 milionů metrů krychlových. To znamená, že jsme měli celý tento objem připravený právě na zachycení a transformaci povodňových průtoků. Ono to není jen o tom, že zachytíte to, co dotéká z těch jižních Čech, které byly zasažené nejvíce. Ale je to o tom, že jsme připraveni právě i na to, jaké průtoky mohou být na Sázavě a na Berounce. Dokážeme i pozdržet odtok z Vltavské kaskády, nechat protéct neboli odkulminovat Sázavu a případně Berounku, a ten pozitivní efekt je v tom, že se nesetkají tyto kulminace. Potom se zase začne zvyšovat ten odtok z Vltavské kaskády. Čili to je taková hodinářská práce dispečerů.

A to samé je u Labe.

Ano. Tam jsme se po dohodě s dispečinkem Povodí Labe domluvili, že jsme na dobu 24 hodin pozdrželi odtok z Vltavské kaskády, a to z toho prostého důvodu, aby mohlo odkulminovat střední Labe a nešel jim ještě do toho zvýšený průtok z Vltavy. To jsou všechno věci, které takhle fungují při každých povodňových událostech. Někdy jsou povodně, který člověk ani nezaznamená, protože se vše odehraje “v tichosti” v retenčním prostoru těch nádrží. A někdy bohužel je povodeň tak extrémní, jako je ta letošní. Ale bylo vidět, že ten systém úplně výborně zafungoval a splnil svůj účel na jedničku.

Byl jste se podívat například na Orlíku na to, kolik bylo prostoru uvolněno před povodní?

Já byl zejména v těch jižních Čechách, kde ta situace byla výrazně dramatičtější. Co ale zafungovalo, bylo to, že byla aktivována mnohá protipovodňová opatření, která byla od povodně v roce 2002 postavena a financována Ministerstvem zemědělství v rámci programu Prevence před povodněmi. Zejména na Lužnici, na Malši, v Českých Budějovicích a jinde, tak opravdu fungovala perfektně. Ta situace byla relativně napjatá v tom, že třeba Veselí nad Lužnicí, Planá nad Lužnicí, Sezimovo Ústí nebo Soběslav, mají tu ochranu na padesátiletou vodu, přičemž ta povodeň byla na úrovni padesátileté vody. Takže to v podstatě bylo takové ladění a očekávání toho, zda to překročí, nebo nepřekročí. Sice tam je nějaká bezpečnostní marže, ale u přírody nikdy nemůžete jistě vědět, jak to dopadne. Průtoky na Lužnici byly velmi vysoké, ale je tam veliká rybniční soustava, tak jsme došli k tomu, že jsme dokázali převádět část toho průtoku do rybníka Rožmberk, který vlastně měl volný objem ještě nějakých osm až deset milionů metrů krychlových. Ve spolupráci s místními rybáři se nám podařilo tímto ulehčili Nežárce, která se stéká s Lužnicí ve Veselí nad Lužnicí. A tam to bylo opravdu napjaté – jak z hlediska těch průtoků, tak z hlediska času, protože to povodí je relativně specifické a odtok vody je relativně dlouhý a pomalý. Několik dní se řešila i otázka, zda nebude nutné evakuovat obyvatele právě zejména v tom Veselí nad Lužnicí. Naštěstí to nakonec nebylo potřeba, ale to rozhodování trvalo několik dní podle vývoje situace. I dnes vlastně vidíme, že už několik dní srážky nebyly, ale neustále tam máme druhé nebo první stupně povodňové aktivity, protože ten dotok z toho povodí je výrazný.

Kdy do Povodí Vltavy přišly ty první informace o blížících se povodních? A kdo se vám vlastně ozval?

Abych uklidnil i laickou veřejnost, tak samozřejmě komunikace mezi ČHMÚ, který vydává různé předpovědi a pracovníky podniků povodí – a to beru všech, nejen povodí Vltavy – tak probíhá úplně kontinuálně. Ty předpovědi významných srážek se kolegům z ČHMÚ shodovaly na většině modelů, které používají, takže to byl už takový zdvižený prst upozorňující na to, že ty srážky opravdu budou velmi významné. Takže je pravda to, co se různě zmiňuje i v médiích, že pan ředitel ČHMÚ Mark Rieder opravdu každého ředitele a generálního ředitele v podniku povodí obvolal a říkal nám “ukazuje nám to většina modelů, připravte se, že to může být zásadní problém”. To bylo ještě nad rámec té běžné komunikace. To bylo v pondělí a v úterý a tehdy se odehrála i ta příprava na aktivaci protipovodních opatření. Ty první srážky začaly ve čtvrtek, ale ty zásadní byly v pátek a v sobotu.

A co byste to změnil? Co říkáte na velké debaty o tom, že kdyby už stála přehrada Nové Heřminovy, tak by povodeň v Opavě či v Karviné taková nebyla. Není ochrana života a majetku více než ochrana přírody?

Shodneme se v tom, že ochrana lidských životů a majetku je to nejvyšší a musíme to tak neustále vnímat. Je smutné, že co se týká vodní nádrže Nové Heřminovy, tak byť vláda rozhodla, že se bude stavět, tak se to nepodařilo ani dvacet let od rozhodnutí. Zjednodušeně řeknu, že kdyby to tam stálo, byť by to bylo objemově menší, tak by to fungovalo obdobně jako Vltavská kaskáda. Rozhodně by nedošlo k zatopení celého sídliště v Opavě nebo k přelití těch hrází, které tam byly. To říkám s plnou odpovědností a podle informací, které mám. Ta přehrada tam jednoznačně už měla stát. Potom máme území, kde nemůžeme vybudovat takovéto vodní dílo, takže tam je ta situace samozřejmě jiná. Za všechny vodohospodáře mohu říci, že pro nás je priorita ochrana života a majetku obyvatel. A základními prvky pro to jsou retenciory v krajině. K tomu slouží budování technických i přírodě blízkých opatření. Když se podíváte na ta technická opatření, tak jsme si už tady řekli, jak fungují, když je ta povodeň opravdu extrémní a velká. Když se budeme bavit o těch přírodě blízkých opatřeních, tak ta mají svůj význam také, ale pouze v určitých lokalitách a ne do vyšší povodně. Náš národ teď ví, že něco chce, ale to, co se má udělat, nás rozděluje. Takže pak slyšíte, že “nemusíme mít ty Heřminovy, protože kdyby se udělalo x různých věcí v krajině, tak by to pomohlo taky”. Určitě by to pomohlo, ale ne při tak katastrofální povodni.

Myslíte, že se stavba Nové Heřminovy teď nějak pohne?

Rád bych tomu věřil. V povodí pracuji už 30 let, zažil jak povodeň roku 2002, povodeň roku 2013 a teď tu letošní a víte, ta realita je taková… Vždy říkám, že když voda stoupá, tak všichni táhnou za jeden provaz. Ale když voda klesne o jediný centimetr, tak se hledá viník… Nejhorší je to, že o tom, proč tam ty Nové Heřminovy nejsou, tak z valné části rozhodují lidé, kteří tam vůbec nebydlí – tím ale samozřejmě netvrdím, že všichni místní s tím souhlasí. Po těch povodních je to vždy několik měsíců fajn: “Jdeme do toho, uděláme to.” A postupně to odezní a přijdou jiné problémy. Vzhledem k tomu, že už je to třetí povodeň – na Moravě byla v roce 97, ne 2002 – tak to už je dostatečně zdvižený prst k tomu, že by se ta stavba měla zahájit, protože je vidět, že je to zcela nezbytné. A vůbec tady nemluvím proti tomu, aby se dělala i jiná opatření – každé opatření na ochranu před povodní má svůj význam. Ale jen v určité části povodí a jen do určité velikosti povodně.

Ta letošní situace se nedá po stránce připravenosti srovnávat s rokem 2002. Souhlasíte?

Máte pravdu. Předpověď a predikce ČHMÚ byla výrazně jiná a byla včas. A je to dáno i tím, že se výrazně posunulo zpracování a sofistikace těch předpovědních modelů. Druhá věc je, že od toho roku 2002 nebo 1997 stát výrazně napomohl obcím k tomu, aby si mohly vybudovat protipovodňová opatření. Ministerstvo zemědělství spustilo program Podpora prevence před povodněmi a jen v povodí Vltavy se zainvestovaly více než čtyři miliardy a myslím, že na území celé republiky to bylo kolem třiceti miliard korun. A bylo vidět, že tam, kde ta protipovodňová opatření jsou, tak výrazně napomohla ochránit jak životy, tak majetek našich občanů. To dříve nebylo. Zdokonalily se i hlásné systémy povodňové a předpovědní služby. Čili od roku 1997 a 2002 jsme výrazně vepředu. A myslím si, že to je vidět i potom na zvládání povodní. Samozřejmě, jestliže máte úhrn srážek takový, jaký byl v Jeseníkách a tak dále, tak tam i vzhledem k tomu, že to je v té horské krajině, tak vám nepomůže skoro nic. To je také nutné vnímat.

Asi si pamatujete, že po povodni v roce 2002 mnozí lidé obviňovali Povodí Vltavy, že neumí regulovat. Vyšla i nějaká závěrečná zpráva, která ukazuje, že ti lidé opravdu měli co dělat…

Musím říct, že tyto výroky velmi těžko nesu, protože v rámci tohoto osočování podniků povodí tehdy mnozí spíše skrývali vlastní nedokonalosti a pochybení. Vyšla i ta zpráva vyhodnocení povodně, probíhalo i několik soudních řízení a musím říct, že všechno potvrdilo správnost manipulací povodí. Abych osvětlil, co se před těmi dvaceti lety stalo: Ta situace byla jiná v tom, že ta povodeň měla dvě vlny a příčinné srážky byly v Novohradských horách a na Šumavě. Ale veškeré tyto příčinné srážky nádrže Vltavské kaskády, které na ně byly připravené, tak zadržely a transformovaly. Jenže srážky byly tak intenzivní, že zasytily celé to povodí. Ty nádrže Vltavské kaskády následně už zase vytvářely a zvětšovaly volný objem pro zachycení případných dalších povodní, ale ty následné srážky, které přišly po pár dnech, byly zase velmi extrémní a padaly do nasyceného území. Jsem rád, že veškerá ta zpětná posuzování ukázala, že ty manipulace opravdu proběhly zcela správně a že to nešlo ani udělat jinak. Při těchto situacích se přitom často vyrojí spousta lidí, kteří vědí, že ve veřejném prostoru něco znamenají a že je lidé poslouchají. Nebudu nikoho jmenovat, protože už to máme za sebou, ale výroky toho typu, že se třeba neupouštělo z toho důvodu, že pracovníci ČEZu a Povodí Vltavy berou odměny za výrobu elektrické energie – tak to jsou skutečně pudově nízké řeči. Nic takového není a je to prokazatelné. A když se podíváte na povodeň roku 2013, tak se ti samí lidé objevili a začali říkat “já už jsem to říkal tenkrát, že by Orlická nádrž měla být prázdná”. Pak bylo sucho a najednou ti samí lidé říkali “ještě, že tu nádrž máme, protože teď, jak je to sucho, tak tu vodu z ní potřebujeme”. V době povodní jste s kolegy nepřetržitě v terénu, na vodohospodářském dispečinku a všude možně a tohle jsou vyloženě podpásovky, které se nemají dělat. V tom roce 2013 jsem dokonce kolegům z dispečinku nechal odebrat televizi. Ta mediální masáž byla taková, že jsem chtěl zamezit tomu, aby se podle ní rozhodovali. Oni se vždy musí rozhodovat podle toho, jaká je ta aktuální situace ve vazbě na předpovědi. Takže do budoucna doufám, že tohle už máme za sebou.

Tak doufám, že taková povodeň, jako v roce 2002, už nepřijde.

Myslím, že takováto povodeň zase někdy přijde. Je to prostě přírodní jev a my neumíme povodním zabránit. Dělejme věci, kterými můžeme snížit jejich negativní dopady. Od té poslední se mnoho podařilo. A na závěr bych dodal, že ta vodní díla jsou v bezpečném a provozuschopném stavu, podléhají velmi podrobnému a přesnému měření a technicko-bezpečnostnímu dohledu. Tím chci říct i to, že ti naši předci velmi obstáli. Myslím, že jsme na dobré cestě. Ale kdy ta povodeň přijde, to je otázka času – přijde určitě.