Polovina vztahů končí tragédií a dopady jsou brutální. Cesta ven je jasná a vyzkoušená, říkají tvůrci aplikace COUPLII

Spolehlivá a bezplatná aplikace COUPLII pomáhá uzdravovat vztahy:

Rozhovor s Lenkou Vackovou a Petrem Kadidlem:

Moderuje Aneta Christovová

Vy jste tvůrci aplikace COUPLII, která lidem pomáhá zachránit vztah.

Lenka Vacková: Je to poměrně velká výzva, protože obzvlášť tady v Čechách, jsme všichni odborníci na vztahy, všichni vztahům rozumíme a všem do vztahům mluvíme. A nutit lidi, aby koukali na vztah jinak a něco změnili, to je poměrně provokativní a revoluční. Bojujeme za to, aby si lidé uvědomili hodnotu vztahu, ale bude potřeba ještě hodně edukace.

Vy jste pár a vím, že jste aplikaci COUPLII chtěli vytvořit pro to, aby se ve světě něco zlepšilo. Strašně mě štve, jak se lidé pohádají, okamžitě jdou od sebe a vůbec nic spolu nedokážou řešit nebo překonat.

Petr Kadidlo: S Lenkou jsme spolu pár let, ale každý z nás jsme si prožili manželství, které skončilo rozvodem. To téma jsme si tedy sami prožili a už jedenáct let také poskytujeme asistenční služby pro zaměstnance firem, organizací a jejich rodiny. Řešíme s těmi rodinami veškeré útrapy a problémy, co život nese. Máme na to rozsáhlý tým odborníků. Tato naše služba se jmenuje Employer Life Assistant, ELA. Firmám stavíme specifické týmy přímo na jejich situace, a ty je pak kompletně řeší.

Lenka: Je to třeba i v případě, kdy se zaměstnanec rozvádí. Nenabízíme pouze právníka, ale také mediátora, dětského psychologa, vztahového psychologa, finanční experty, lidi na výživu… Je to jako u vrcholového sportovce – pokud chci od zaměstnance velký výkon, musím se o něj starat. Každý problém vyžaduje jiného odborníka.

Petr: Nejbrutálnější dopad na život mívají nefungující vztah a rodina. To je ta největší facka.

Během let působení v organizaci ELA jste tedy zjistili, že jsou vztahy ten největší problém?

Lenka: Je to fakt. A lidé si často neuvědomují, jak jsou dopady nefungujícího vztahu komplexní. Člověk se často zdravotně i finančně sesype.

Petra: S konflikty ve vztazích souvisí také násilí na ženách nebo vraždy v rámci rodiny. Takže má to opravdu brutální dopady do celého života… a separátní kategorií jsou děti.

Lenka: To dítě si nese trauma na celý život a zhroutí se mu ten domeček z karet. A je úplně jedno, jestli se rodiče rozcházejí se scénami a hysterií, nebo jestli se domluví. To dítě přijde o stabilitu. Nejdůležitější pro dítě není drahý počítač, ale když vidí, že se rodiče chytnou za ruku, že se obejmou a že se mají rádi. Díky tomu je pak to dítě úspěšnější, stabilnější a zdravější. To trauma si pak děti nesou dále a je staticky dáno, že pokud pocházíte z rozvedené rodiny, tak se minimálně jednou za život rozvedete. Pokud se takoví sejdou dva, tak se to opakuje a násobí. To jsou ty důvody, které nás dotlačili k tomu, abychom to zkusili změnit. Rozvodovost v České republice je přes padesát procent a rozchodovost přes šestaosmdesát procent. Potřebujeme děti učit, aby chránily a pečovaly o své vztahy, protože ty jsou to nejdůležitější.

Petr: Když si jdeme vzít hypotéku, tak zvažujeme, najímáme si na to odborníky, nějaké realitní makléře a tak dále. Vztah je transakce, kde polovina případů končí tragédií. Kdyby vám řekli, že nastupujete do letadla, u kterého je padesátiprocentní šance, že spadne, šli byste do toho? A ve vztahu jde úplně o všechno – o život jde všem, plus tam jde o zodpovědnost i za ten nový život, za to dítě. Ale nikdo nic neřeší, každý to bere jako diskotéku.

Lenka: Abychom tedy nevypadali, jako že jsme nějací psychopati nebo nějaká sekta, která tvrdí, že každý musí mít vztah, tak naopak – single život je hitpárada a je mnohem jednodušší. Není tam strach, není tam obava, není tam zodpovědnost.

Petr: Ale když už teda chci mít vztah, když už jdu do té transakce, tak musím vědět, že je to nejzávažnější transakce v mém životě a podle toho k ní musí přistoupit. A bohužel si tohle lidé vůbec neuvědomují a neuvědomují si tu svoji zodpovědnost za to dítě. Je nezbytné zajistit dítěti šťastné dětství a pevnou, stabilní rodinu. To je totiž jeho jediný fixní bod ve světě – to hnízdo rodiny. Při rozvodu se dítětem každý zaštiťuje, ale přitom se něj každý vykašlal v zájmu vlastního ega a vlastních sobeckých zájmu.

To úplně nesnáším. Lidé při rozvodech používají děti jako zbraň.

Petr: Ano. A pak argumentují, že se rozvádí v zájmu toho dítěte. Takže – jim to nefungovalo a v zájmu dítěte je, aby mu rozbili rodinu.

Na druhou stranu mám kamarády, kteří si přáli, aby se jejich rodiče rozvedli.

Lenka: To už jsou asi extrémní případy.

Petr: Přitom řešení je změnit to své chování kvůli tomu dítěti. Nějaký jsem byl předtím, teď na sobě musím pracovat, aby byl ten vztah harmonický – proto jsme přišli s COUPLII.

Já jsem o té aplikaci mluvila se svými kamarády, hodně lidí to bere a zajímá, ale generace lidí kolem čtyřiceti let se tomu z nějakého důvodu brání.

Petr: Jde o to, že oni říkají “my si všechno řekneme” a většina z nich má pravdu – oni si skutečně všechno říkají. Problém je ale úplně jinde. U nich není totiž v tom, že spolu ti lidé nemluví. Jejich problém je, že během těch let ti nějaké věci zkrátka uniknou a vůbec je nezachytíš. A když už něco zaregistruješ, tak nemáš šanci zachytit, jak moc se ten partner trápí. Ty víš, že ti říká, co ho štve, ale nemáš šanci pochopit, jak moc ho to štve a jak moc začíná být ohrožený vztah. Pak dojde k situaci, že tě po těch letech ten partner nebo partnerka pozve ke stolu a řekne ti, že končíte. Ty se ptáš, co se děje, a on ti řekne, že je to proto, co ti říká už léta.

A jak by v tomhle pomohla vaše aplikace?

Petr: COUPLII má pět modulů, z nichž každý ošetřuje jednu ze čtyř příčin rozvodu. Jedna příčina je to, že si ten život nese nějaká trápení, která se začnou hromadit. Ten druhý člověk přitom často nemá šanci zjistit, jak moc se ten první člověk trápí a jak je ohrožený vztah. Když si ti dva stáhnou COUPLII do svého telefonu, tak mají společný diskrétní prostor. V tomhle modulu si každý může vybrat ze skoro dvou set vztahových témat ta, která ho zajímají a ve kterých chce nechat toho druhého nahlédnout do vlastní hlavy a srdce. To je vlastně ten unikátní přínos tohoto modulu. Ti partneři dostanou geniální a vlastně kouzelnou schopnost vidět tomu druhému do hlavy a do srdce.

Ale musí tu aplikaci používat a dávat tam informace.

Lenka: Ta aplikace je pro ty, kterým na vztahu záleží a chtějí být spolu šťastní. To je jako u doktora – když půjdeš k doktorovi s tím, že máš nějaký problém a neřekneš pravdu, tak ti ten doktor nepomůže. V té aplikaci musíte, stejně jako ve vztahu, komunikovat a říkat pravdu.

Vy vlastně kvůli téhle vztahové osvětě i jezdíte s nadačním fondem COUPLII.

Lenka: My i do škol děláme novou metodiku o hodnotách vztahu. Pokud lidi nenaučíš vážit si vztahu, tak vlastně nevědí. A pak ta aplikace je nástroj, jak těm lidem pomoci.

Petr: Je to celosvětově jediný nástroj na ochranu vztahu. My chceme jednak zdůraznit důležitost vztahu a pak toho, jak katastrofální je, když ten vztah jde do kopru. A druhá věc je, že lidé mají padesátiprocentní riziko, že vztah nevyjde. To si vůbec nikdo nechce uvědomit.

Lenka: Takže je to i ideální aplikace v době, kdy ti lidé jsou opravdu zamilovaní a na tom vztahu jim záleží – přece nikdo nechceme o toto štěstí přijít. Ta aplikace není náhrada komunikace a rozhodně jim tu komunikaci nebere. Je to pořád jen o nich dvou, je to jejich soukromý prostor. Je to i takový požární hlásič. Upozorní na to, že se něco začíná dít, nebo ujistí, že je vše v pořádku. Dá se třeba přirovnat k palubní desce v autě.

Petr: Nebo i k bezpečnostním systémům.

Lenka: Ta aplikace vlastně řekne, že je problém, kde přesně problém je a jak moc vážný je. Ale pokud nereagujete a neřešíte to s tím partnerem, tak vás to neochrání. Ta aplikace neřeší komunikaci, jen ji otevírá.

Petr: Vlastně vám otevře to téma tak, abyste ho mohli včas řešit.

Lenka: A pro spoustu lidí jsou nějaká témata běžně tabu, takže COUPLII pomůže i tam.

Petr: Tím můžu navázat na vysvětlení toho modulu. V tom modulu si vyberou ta témata, kterými chtějí tomu druhému dovolit nahlédnout do své hlavy a srdce. U každého tématu mají i možnost na škále zobrazit míru svého štěstí, nebo trápení. Tím je COUPLII i světově první a jediný kvantifikátor emocí, což je skvělá věc. To znamená, že už nebudu jen při tom, když si partner stěžuje, že ho něco štve, ale já uvidím, jak přesně a jak moc ho to štve. Nebo na té škále uvidím, jak moc je tím ohrožený vztah, pokud to tam ten partner zadá. Podle té škály vidíš “černý na bílým”, v čem je ten tvůj vztah v ohrožení.

Tak to platí, když to oba používají. To asi může být i takové červené světýlko – když si páry zadarmo stáhnou aplikaci COUPLII, ale jednoho to vlastně ani moc nezajímá a odmítá v tom fungovat.

Lenka: No, tak asi už tím říká něco o tom vztahu. Ona ta aplikace i takovými běžnými notifikacemi vybízí k věcem, které mají trochu vracet ten dopamin a hormony lásky, které jsou běžně na začátku vztahu. Zároveň může upozornit i na to, že tvůj partner se snaží a ty vůbec nic neděláš. A pokud i tohle budeš ignorovat, tak je to problém.

Viděla jsem nějaký dokument, kde dělali rozhovory s lidmi, co už jsou na odchodu z tohoto světa a zaujalo mě, že nikdo neřešil peníze, ale řešili, co propásli ve vztazích, co neudělali pro druhé a pro své blízké.

Petr: Nikdo na smrtelné posteli nebilancuje, kolik prodal třeba ponožek a tak dále.

Lenka: Když mluvíme o tom bilancování, tak vlastně i tenhle základní modul, o kterém Petr mluví, tak má ještě druhou funkci, která třeba hrozně pomohla mně v rámci našeho vztahu. COUPLII má funkci, které můžeme říkat analýza, sebeanalýza nebo zhodnocení. Je to vlastně o tom, co od toho člověka a od toho vztahu čekám. Pro mě to byl obrovský přínos, protože jsem si uvědomila, jak mám dokonalého partnera. Běžně si neřekneš “on je v 99 věcech dokonalej a štve mě jen jedna”, ale díky COUPLII se podívám na ten vztah úplně jinak. A najednou mi vlastně ani to, co mě štvalo, nepřišlo tak hrozně vážné.

Nemusíte do Výměny manželek, pořiďte si aplikaci COUPLII.

Lenka: Ano, přesně. To je ten pohled, který to nabízí.

Petr: No, to jsme vlastně neřekli, že ty rozchody nebo rozvody nejsou vůbec o pravdě a o argumentech. Rozchody jsou o čistě subjektivním cítění se člověka v tom vztahu.

Vy dva jste rozvedení. Jak to bylo u vás?

Lenka: Já mám za sebou skoro dvacetiletý vztah a mám tři děti s jedním partnerem. Ale ten vztah od začátku nebyl úplně ideální, protože jsem si neuvědomila, že tam není ta kompatibilita – že nemáme stejná očekávání, nemáme stejné cíle a hodnoty. Prostě jsme byli každý úplně někde jinde. Na druhou stranu to nechci nazývat chybou, protože mám tři úžasné holky. Ale ten vztah dospěl do fáze, který v závěru nebyl hezký. V té době už jsme se znali s Petrem, ale není to tak, že bychom se rozešli kvůli Petrovi, ale když už jsem byla svobodná a moje děti Petra znali a měli ho rádi, tak vlastně vznikl i partnerský život nás dvou. A já jsem díky tomu poznala – a teď to bude znít jako hrozné kliše – krásnou lásku. S Petrem jsem poprvé poznala, co to znamená milovat a být milován, ale zároveň s tím přišla taková ta bolest – ona fakt láska umí bolet, že. A my ženy si umíme domýšlet příběhy a něco, co tam vůbec není. No a i na to mi právě pomáhá aplikace, takže se už tolik neužírám některýma věcmi – protože si kolikrát myslím, že třeba Petrovi něco hrozně vadí a pak v aplikaci zjistím, že mu vadí úplně něco jiného a tohle mu třeba vůbec nevadí. Nebo něčemu přikládám zbytečnou vážnost, v hlavě se tím trápím a myslím si, že to je pomalu na rozchod a pak v aplikaci zjistím, že Petr to tak vůbec nevidí. A protože jsme si oba prošli nějakými těmi vztahy a neseme si samozřejmě to břímě a ta traumata a postižení, tak o to víc si toho vážím a o to víc si chci ten vztah chránit a o to víc si dávám pozor, abychom otevřeli ta témata, aby to nezůstávalo někde skryté a aby to nevybublalo za deset let. A to vše proto, že mi na tom vztahu hrozně záleží, protože jsem zamilovaná i po těch šesti letech. A dál se snažíme víc a víc poznávat, protože to je strašně důležité.

To je krásné. Jak to bylo, Petře, u tebe?

Petr: Já mám podobnou dráhu, také jsem prožil rozvod.

Jak dlouho jste spolu byli?

Petr: Dvanáct let. Máme spolu i dítě. Došlo k tomu, že nám oběma unikly signály toho druhého. Všechno bouchlo a žena navrhla rozvod. Já jsem se tomu rozvodu snažil vyhnout, primárně kvůli dítěti, ale jakmile se jeden ten partner rozhodne, tak je to je v 99 procentech konečná. Nebudu se litovat, největší oběť je to dítě.

Cítil jsi, že přijde ten rozvod?

Petr: Právě že ne.

V tom to máš tedy jiné než Lenka.

Lenka: Já jsem rozvod řešila. Tohle byl už čtvrtý pokus podání, akorát jsem to prostě nikdy nedotáhla a právě i kvůli dětem. Možná jsem ty děti používala jako výmluvu, proč to neudělat. Kdybych to ale udělala dřív, tak si myslím, že by byly děti daleko spokojenější. Jsem úplně jiný případ než je Petr. On byl skutečně takový ten klasický odpůrce rozvodu, protože toužil být se svou dcerou a nechtěl jí rozbít tu rodinu. Proto máme v některých věcech trošku odlišný názor. Já si myslím, že to někdy jinak vyřešit nejde, Petr s tím nesouhlasí. Jeho dcera pro něj je a bude vždycky na prvním místě, a on se za to bude neustále cítit vinen. To možná zhoršovalo ten jeho rozvod a jeho postoj k němu. Ale rozhodně je vina na obou stranách. Kdyby měli tehdy aplikaci COUPLII, tak by ty signály asi zachytili a ten problém by nenastal. U mě by to ten problém asi nevyřešilo, ale asi bych si ty děti vůbec nepořizovala, protože bych použila modul compatiGuard a zjistila bych, že nejsme kompatibilní a že bychom spolu neměli tvořit pár. Naše představy byly jiné a chyba byla, že jsem to asi věděla a stejně jsem v tom vztahu pokračovala. Byla jsem taková celkově vypnutá, nerozumná, nefunkční a asi jsem strašně chtěla dítě a bylo mi v tu chvíli asi úplně jedno s kým. Dnes vím, že to bylo špatně.

Já jsem si všimla, že lidé často nerozumí té životní kompatibilitě. To, že si s někým rozumím v hospodě ještě neznamená, že s ním mám založit rodinu.

Petr: První krok, co by měli ti lidé udělat, je využít ten modul compatiGuard. Kompatibilita musí být ve dvou věcech – ve shodných představách o nastavení života a v hodnotovém žebříčku. Říká se taková kravina, že protiklady k sobě jdou nejlépe. Protiklad ale funguje jen ve velmi specifických věcech.

Lenka: Je to skvělé na srovnání hodnot klidně už na začátku vztahu. Čas je drahý a hned si můžu ověřit, jak jsem s protějškem kompatibilní.

Petr: Jsou tam nejrůznější témata a dají se tam další i individuálně dopsat. A vy hned vidíte, co si o daném tématu ten člověk myslí – vidíte to černé na bílém. Důležité je to i proto, že to otevře dané téma. COUPLII může zachránit mnoho vztahů.

Lenka: A jelikož se samozřejmě vyvíjíme a měníme názory na věci, tak pokud váš protějšek v COUPLII něco upraví, tak vám vyskočí kontrolka a můžete si o tom znovu popovídat.

To téma vztahů by bylo fajn nějak zabudovat do občanské výchovy ve školách.

Lenka: Ona se zavádí – to už tedy zavedl pan profesor Uzel – sexuální výchova do škol, ale je to takové hodně na hraně. Po panu Uzlovi to převzala Laura Janáčková, která tady byla také hostem, a ta vlastně říká, že nejde učit sexuologie bez vztahu. Musí se začínat edukací o hodnotách vztahu – co to vůbec znamená a tak. Takže podle mě je potřeba do škol a do metodiky škol dostat právě i to a učit to ty děti od malička. A to je vlastně poslání toho nadačního fondu, který máme. Teď chystáme i projekt s knihovnou Magistrátu hlavního města Prahy ohledně časopisu, který vlastně bude dostávat učivo do škol a zároveň se chystá metodika pro školy. Samozřejmě to jsou věci, u kterých ten efekt uvidíme z dlouhodobého hlediska. Ale pokud chceme něco změnit – snížit míru rozvodů a s tím spojených negativních vlivů ve společnosti – tak to samozřejmě bude mít nějaký dlouhodobý vývoj a musí se fakt začínat už od těch nejmenších. A ty to třeba přenesou i na své rodiče. On by koneckonců nikdy neměl jeden z rodičů podrážet autoritu toho druhého a pokud si musí něco vyříkat, tak to musí udělat mezi sebou, ale nikdy ne za účasti toho dítě.

A už vůbec by to dítě do svých hádek neměli tahat.

Lenka: Tím vlastně poškozují i to dítě a berou mu stabilitu. To dítě chce vědět, že ty rodiče jsou za jedno.

Hlavně ta dětská psychika… Když je to dítě v konfliktu mezi mámou a tátou, tak je úplně ve stresu, učí se akorát lhát, aby jednoho rodiče před druhým nepoškodilo a je ve zbytečném traumatu.

Lenka: A to souvisí i s tou edukací. Bylo by to jiné, kdyby ti od malička někdo vysvětloval, co znamená vztah, jak se v něm máš chovat, kdy do něj vstoupit a kdy ne, že vztah znamená určitá omezení a co znamená pořídit si děti – že to je velké odříkání a hlavně nekonečný, doživotní strach… Ale nás to nikdo neučí, nám to nikdo neříká. My se učíme úplně jiné věci.

A co si myslíte o nevěře? Podle mě může pomoci ten vztah i opepřit a nemusí o ní nikdo vědět. Máte v COUPLII něco jako “povolená nevěra”?

Lenka: Nemáme, protože my říkáme, že pokud je člověk ve vztahu šťastný, tak mu nic nechybí. A pravidlem šťastného vztahu je dělat druhého šťastným. A pokud jsou oba dva ve vztahu šťastní, tak nemají potřebu být jeden druhému nevěrný.

Petr: Ale aby to neznělo, že jsme spadli z Marsu. Na tohle téma – ať už nevěr nebo vůbec sexu – je v COUPLII celý modul Intimita. To je celá sekce o sexu. (smích) Tam mají ti dva možnost nahlédnout do hlavy toho druhého včetně jeho skrytých tužeb a tak dále. Takže v tomhle to může pomoci.

Lenka: Pokud by tam jeden z nich vyžadoval trojku a druhý vlastně taky, jen by si to z očí do očí neřekli, tak je to v pořádku. Tady ale můžeme navázat. My jsme tady zmínili ty důvody rozchodů – a ten sex je jeden z dalších důvodů. Pokud se ze vztahu vytratí intimita, tak se vlastně ten pár odcizí. A dříve nebo později může přijít i ta nevěra. U dlouhodobých párů může nastat i ta situace, že přijdou třeba děti, starosti, zdraví, práce a ten sex se v určité chvíli tak trošku vytratí a pak se z toho stane takové tabu, o kterém se raději nemluví. A tím se přestane komunikovat. Intimita je ale ve vztahu důležitá a pokud zmizí, tak vztah prostě není šťastný a nefunguje.

A ta intimita neznamená, že musíte spolu sexovat každý den několik hodin. Intimita znamená, že se jeden druhého třeba dotýkáte, že na sebe hezky promluvíte, že se na sebe hezky kouknete a tak. Ne každý je mazlivý, ale ženám tohle často chybí.

Petr: A zase – v tom COUPLII je modul, kde ty ženy mají možnost zobrazit těm natvrdlým chlapům, že jim to chybí. A jsou tam mraky dalších témat. A ten chlap třeba něco nedělá rád, ale uvidí, že jí to chybí. A také vidí, že už to hodně začíná ohrožovat vztah. Takže se přemůže a může v tom fungovat.

Já se vždy všem snažím vysvětlit, že když chceš s někým fungovat ve vztahu, tak musíš některé věci přizpůsobit.

Petr: Je to stejný princip jako všude v životě. Takže takové to arogantní “hele, já se nebudu nikomu přizpůsobovat”, tak to je úplná kravina.

Ano, když je třeba v nové práci nějaký nový systém, tak se také musíme přizpůsobit.

Petr: A pokud mi záleží na té protistraně, tak se musím adaptovat. To je klíčový princip jakéhokoliv vztahu. Dnes má každý kouč nějaká desatera, dvacatera, ale když se to vezme na dřeň, tak je jen jeden princip: Spokojený vztah – a je jedno jestli partnerský, pracovní a tak dále – je jen o tom, že musí být spokojené obě strany. A jednoduchá rada je, že u čehokoliv, co dělám nebo říkám, tak se sám sebe zeptám, jestli by to udělalo partnera šťastného, nebo by ho to zničilo. A tohle lze aplikovat vlastně na cokoliv, i když mě partner nevidí.

Ale to si zase musí říkat oba dva, pak to funguje.

Petr: Ano, to musí držet oba. A pak je harmonie až do důchodu.

Ale někdy to nejde. A když takhle nemám náladu, tak mu to prostě řeknu… Nebo mu to pošlu v aplikaci! (smích)

Lenka: Den blbec. To je strašně důležitá věc. Ty víš, že ze začátku to tam vůbec nebylo. My jsme mířili na ty problémy rozchodu, takže jsme se drželi jen uvnitř.

Petr: Ale naše trápení mohou způsobovat i okolnosti mimo vztah.

Lenka: To je taková ta klasická situace, kdy se ti něco děje, třeba ráno píchneš auto, v práci tě někdo naštve… Prostě nakumuluje se ti to a vznikne den blbec. A tvoje partnerka nebo partner je doma a vůbec nemá ani šajna, že máš takovýhle den. Pak přijdeš domů a první, co trefíš, je manželka u sporáku, která řekne “dost, že jsi tady, chtěla jsem s tebou probrat něco”. To je třešnička na dortu a následuje výbuch. V tu chvíli si ti lidé řeknou tak hnusné věci a vytáhnou špínu, která zůstane, i když se to potom uklidní.

Ta slova umí bolet, že?

Lenka: V tu chvíli chceme vlastně ublížit, je to tak. Nám došlo, že vlastně i faktor, který vůbec nesouvisí se vztahem, může podělat vztah. Takže jsme si řekli, že lidem umožníme podívat se, jaký má jejich partner den.

Tohle je fakt super. Mně se na té aplikaci líbí i to připomínání, protože to je v té rutině potřeba – “kdy jsi řekla naposledy, že ho miluješ” nebo “kdy jsi ho obejmula”, “kdy jste byli spolu na večeři” a tak. A pokud člověk ten vztah chce mít, tak si to uvědomí a zamyslí se. Anebo přesně ten “Den blbec”... Lidé si spoustu věcí neumí říct a často to třeba i napíšou v SMSce, aby si to ten druhý přečetl…

Lenka: No, ale v té SMS-ce máš mezi nákupem, vyzvednutím dětí a nevím čím číst nějakou poznámku o tom, co ti vadí ve vztahu, jo? To úplně steče.

A to je to, že COUPLII je fakt jenom vaše – jenom moje a její nebo jeho.

Petr: A COUPLII není jen nějaké dopisování. Je to zobrazování toho mého vnitřního světa.

Lenka: To je další věc, která nám došla – my tomu říkáme modul Přání a sny, který je vlastně o tom poznávání, které je strašně důležité, protože pak toho druhého můžu udělat šťastným. Třeba přestaneš dostávat růže, protože miluješ tulipány. Nebo ty víš, že princovi udělá radost tohle, on zase ví, že tě má třeba obejmout, když nemáš dobrý den. A pak máš větší přání jako cestování nebo třeba poznávání, nebo ta obrovská přání jako je drahé auto a traktůrek na zahradu.

Petr: A tohle ti umožní partnera detailně poznat a mít ho načteného lépe než jakákoliv konkurence. Takže ho nepotká nějaká a neřekne “hele, já bych ti vyhověla líp”...

Leda by vám hackla COUPLII. (smích)

Petr: Což nejde. Je to velmi bezpečný systém.

Lenka: Ten partner musí vědět, co mě těší, co mám ráda, jestli jím pálivé, takže mě nepozve do pálivé thajské restaurace… Nebo když nemám dobrý den, že mě potěší to, že si sedneme a pustíme si film, nebo jestli mě pomůže to, že mě vytáhne do společnosti. A pak ti lidé nedělají věci, které tomu druhému vlastně ubližují. A také – za chvíli budou zase Vánoce.

Neříkej to.

Lenka: Včera jsem slyšela první jingle. A když přijde řeč na dárky, tak já si můžu dělat soukromé poznámky, které partner může vidět. Takže pak ví, co má koupit a nesplete se. Pod tím stromečkem už nenajdeš špatnou velikost, ale dostaneš to, po čem toužíš. Takže vlastně čím víc o sobě jeden druhému řekneme a umožníme nahlédnout do toho nitra, tak nejen, že tím neztrácíme, ale naopak získáváme na hodnotě toho vztahu, protože jsme i šťastnější.

Tak každý má právo na tajemství, jedna psycholožka mi i řekla, že je to dokonce důležité, abychom si zachovali sami sebe, ale stejně tak důležité je i ty věci sdílet.

Petr: Ještě bych dodal, že COUPLII je opravdu revoluční, a to celosvětově. To říkám právě i proto, že o něm psal i Wired, vlastně světově nejprestižnější technologický magazín.

Lenka: První vydání v České republice a vybrali si psát o COUPLII. Takže to je pro nás velká čest a nejvyšší ocenění v tuhle chvíli, protože jsme na startu, COUPLII je na světě rok. Je to pro nás takové ocenění toho, že jdeme dobrým směrem a děláme dobrou věc.