Petr Fiala je jako Jekyll a Hyde. Proměnil se nejen názorově, ale i vizuálně, říká novinář Petr Holec

Rozhovor s Petrem Holcem:

Na internetu se o vás můžeme mimo jiné dočíst, že nejčastěji se v titulcích vašich videí na XTV objevují jména jako Fiala, Rakušan, Piráti a Pavel. Následují i názory, že jsou vaše příspěvky kontroverzní, že jste babišův novinář a tak podobně. 

Čím jsem si vysloužil tyhle všechny kontroverze a nálepky – dnes je doba nálepkování a téměř osmdesát procent médií jsou v podstatě vládní. Když nejste provládní, tak jste okamžitě “kobliha” nebo “antisystémák” a tak dál. Dokonce bych řekl, že to znamená, že jsem si uchoval ještě nějaké kritické myšlení a nenechal si vymýt hlavu vládní propagandou.

Mě by zajímalo, jestli to bylo podobné třeba i v devadesátých letech. Zda-li se řešilo, kdo je třeba Klausovec nebo Zemanovec, nebo je dnes ta polarizace daleko větší?

Absolutně to tak nebylo. Devadesátky, kdy já jsem začínal v médiích, byla doba krásné svobody. To jsme si fakt užívali. Já jsem začínal v ČTK, což bylo skvělé, protože ČTK se tehdy na zadání Václava Havla měnila z té hlásné trouby totalitního režimu na svobodnou tiskovou agenturu. A tehdy se tam do toho ohromně investovalo. Byl tam snad první opravdu moderní newsroom. Angažovali se tam lidé z britských a amerických médií, což bylo skvělé. Pak jsem byl v Reflexu, tam jsme se sešli jako takoví vyhraněnější pošuci s různými názory. A klidně jsme se na poradách ostře hádali, ale v té redakci jsme žili spolu a respektovali se. Takže to bylo úplně jiné. Rozhodně jsme se nenálepkovali. Dělali jsme si ze sebe srandu, ale to bylo v rámci argumentační pře, která byla vždycky dobrá – tříbí myšlenky a mozek. Ale dnes je to jenom nálepkování a nadávání si.

Máte pro to nějaké vysvětlení?

Já bych možná řekl, že tehdy si společnost užívala – že se nadechla k té svobodě a demokracii. Všichni jsme si to užívali. Já si pamatuji první moment, který nastal v Reflexu a kdy si myslím, že se to zlomilo – první přímá volba prezidenta. V Reflexu volili lidé různě, ale když jsme se někdy vzájemně ptali, tak jsme si odpověděli, nikdo se nestyděl říct, koho volí. Ale najednou byla přímá volba prezidenta, která opravdu štípla společnost včetně médií. V redakci Reflexu byli zastánci Miloše Zemana i Karla Schwarzenberga. Já jsem nechtěl ani jednoho, protože Miloš Zeman pro mě byl sociální demokrat, levičák a Karel Schwarzenberg byl pro mě volební podvod, prostě sedmdesátiletý pankáč, o jehož politické profilaci jsem nevěděl, protože prošel různými stranami. Byl jsem tedy neutrální a dával jsem to najevo. Přišel za mnou fotograf a říkal: “Petře, musíš se k tomu postavit čelem, jde o hodně a musíme toho Karla Schwarzenberga zvolit.” Chvíli jsem si myslel, že si dělá legraci, ale on to myslel vážně a nebyl sám. Po té volbě se to začalo jenom přiostřovat. Pak jsme viděli nástup Andreje Babiše, druhou volbu Miloše Zemana prezidentem a dnes jsme v maximální polarizaci, kdy víceméně fakt už jen nadáváme.

Doufám, že to nepůjde ještě dál, protože když se podívám třeba na dnešní Ameriku, tak mám pocit, že před jejich prezidentskou volbou je ta polarizace možná ještě větší. A mluví se už poměrně otevřeně o tom, že se někteří lidé v Americe ozbrojují ve strachu, jestli nedojde k nějakému třeba ozbrojenému konfliktu nebo jakési občanské válce. Teď neříkám, že si to myslím, ale ty obavy tam existují – čili ta polarizace je evidentně schopna dojít do ještě možná většího extrému, než u nás.

Já doufám, že to k takovému extrému nedojde. Věřím na cyklický chod dějin, že jsme zažívali tu fantastickou svobodu a ten extrém, který zažíváme teď, pomine. V to doufám. Nechtěl bych se dožít toho, že se to ještě zhorší. Amerika má v tomto štěstí, že je to velká, bohatá země ve srovnání s námi. Ten mediální trh mají pořád rozmanitý, to my bohužel nemáme. U nás to zválcovala Fialova “pětka”.

Je asi celkem zřejmé, že když dnes nastoupí pravicově smýšlející redaktor do silně levicového média, tak úplně nezapadne a asi tam ani nebude chtít nastoupit. Ale co když nastoupí do středového média? Tam ten příkop asi nebude tak velký. Je to potom tak, že si s těmi lidmi jednoduše nesedne a radši sám po čase odejde, nebo se tyhle věci v médiích až tak moc neřeší, pokud to nejsou nějaká vyloženě extrémní média?

Já myslím, že se to řeší. Ta generace mladých novinářů už nejsou moc novináři, jsou spíše aktivisté. Nechtějí ovšem vstoupit do politiky, chtějí politiku utvářet a řeší to mnohdy osobně. Dneska se i v redakcích bohužel i bonzuje.

Naznačujete tedy, že čím dál tím méně lidí píše od srdce a stále více lidí píše aktivisticky – že dopředu předjímají nějaký úhel pohledu a potlačují třeba svoje vlastní cítění, jenom aby se zařadili do toho progresivismu. 

Bohužel ano. Ten tlak je velký. Samozřejmě v médiích je nějaký omezený pracovní trh. Práce v nich v těch devadesátkách a nultých letech byla ještě dobře honorovaná. Redakce rozhodně nebyly poddimenzované, jako dnes. Ale dnes se novináři bojí o práci.

Kdo je dnes v médiích považován z pohledu respondentů za nejhoršího z nejhorších? 

Řekl bych, že je to celá skupina politiků a začalo to Milošem Zemanem, proti kterému stále panuje nenávist. Následuje Andrej Babiš, k němu se přidal Tomio Okamura, a teď vidíme třeba i Filipa Turka.

Takže myslíte, že byl Babiš v mediální žumpě nahrazen Turkem?

Nahrazen ne, protože oni tam budou spolu a budou se tam plácat. Já bych řekl, že každé sněmovní volby jsou v tomhle horší – v té nenávisti.

Občas se o vás píše, že jste Babišův novinář. Jak se k takové nálepce přijde? Je to proto, že se snažíte informovat objektivně?

Já jsem k tomu přišel velmi snadno a vím jak. Pražské redakce jsou progresivistické, chtěli tam dostat “fialovce” a těch pět stran. Teď je tam udržují a snaží se, aby se to po těch sněmovních volbách nezměnilo. Já jsem tehdy psal pro Info.cz komentáře o tom, že oni se mohou spojit kvůli aritmetickému součtu hlasů do voleb, do volebních koalic, ale že ta jejich vláda nebude fungovat, protože jsou absolutně nesourodí – jak politicky tak personálně. A tehdy jsem se vyřadil z toho hlavního novinářského proudu, který je hnal k moci. Takže tehdy jsem se stal koblihou a tak dále.

Dokázal byste udělat žebříček médií od nejvíce levicového po nejvíce pravicové, případně od nejvíce progresivistického po nejvíce konzervativní?

Třeba tenhle dům, kde sedíme a natáčíme rozhovor, tak je určitě konzervativnější, pravicový a to platí pro všechna ta média, která tady jsou. Já Radiu Prostor i Týdeníku Echo fandím a jsem rád, že tu jsou. No a pak se nám najednou uzavírá prostor, protože v Česku opravdu není silný pravicový deník nebo silná pravicová konzervativní televize. Pak už to jde přes takový střed – Česká televize, Český rozhlas. Ještě bych řekl, že takový dobrý střed drží Lidové noviny a Mladá fronta DNES. Ono se jim říká “Babišovy noviny”, byť on to už prodal, ale Andrej Babiš si nikdy nedovolil udělat se svým vydavatelstvím to, co se stalo třeba po nástupu Petra Fialy s CNC Daniela Křetínského a co se stalo v dalších médiích. Oba ty deníky MAFRY si uchovaly relativní objektivnost.

A co třeba takový Reflex? Začínal jako pravicový konzervativní, ale já bych řekla, že se postupně posunul do více levicových vod, nebo to je jenom nějaké moje zkreslené vnímání?

To vnímáte správně. Pro mě je to taková nostalgie – v Reflexu jsem strávil asi nejlepší a nejšťastnější léta mého mediálního působení. Byl skutečně konzervativnější, pravicovější. Dnes je Reflex pod vedením Martina Bartkovského už něco úplně jiného, zařadil se do toho proudu antibabišovských a fialovských médií. Což není překvapivé, protože ten barák je mediální rukou Fialovy vlády a hlavně Petra Fialy osobně. To je mediální mecenáš jeho vlády.

Já mířím k tomu, co pozoruji i v mém oboru, tedy v ekonomii – jak se jednotlivci nenápadně přesouvají z protržních ideálů ke stále větší regulaci. Totéž pozoruji i u politiků. Jak je vůbec možné, že se lidé takhle posouvají i v rámci individuálních názorů?

U Petra Fiala je to extrém, protože on je opravdu jako Jekyll a Hyde, jsou to dva Petrové Fialové, dokonce i vzhledem. Když se podíváte, jak Petr Fiala vypadal před těmi deseti lety a jak vypadá dnes, tak je to kontrast o sto osmdesát stupňů. On úplně změnil i názory. Já si dokonce myslím, že si stvořil dva Petry Fialy pro různé doby, aby mohl mít jednoho Petra Fialu do té předchozí doby a teď toho nového do téhle doby. To, co se stalo s Petrem Fialou a jeho vládou, je extrém. Já proto ani psychologicky nemám vysvětlení. Vím, že je to samozřejmě celá EU, která se stává socialistickým svazkem, nějakým RVHP. Evropská unie se proměnila, vytrácí se z ní demokracie, svoboda i kapitalismus. Podnikat dnes v EU je peklo. Tu destrukci pro mě symbolizuje Ursula von der Leyenová, šéfka Evropské komise. Takže tohle všechno se vyvinulo a nastalo během posledních pětadvaceti let.

Řada lidí dnes říká, že by chtěli vystoupit z Evropské unie. Já jim na to velmi často odpovídám, že tomu jejich názoru rozumím, ale problém je v tom, že ono to není samospásné. Kdybychom náhodou z té Evropské unie chtěli vystoupit, tak by nám to nijak nepomohlo. Vy přicházíte často do styku s různými politiky. Vidíte tam nějakou chuť a vůli spojit síly?

Vůli tam opravdu nevidím. A i když bych viděl nějakou dílčí vůli, tak bohužel nepřežije střet s tou realitou, kdy zkrátka my jsme členy Evropské unie a Česko tam musí nějak fungovat. Evropská unie má jednu velkou moc a ta je normativní. Je to druhý nejbohatší trh na světě, kde chce téměř každý obchodovat. A lidé si často pletou pojmy suverenita a moc. V tomto smyslu když někdo argumentuje pro vystoupení z Evropské unie tím, že pak budeme suverénní, tak říkám dobře, budeme suverénní institucionálně nebo politicky – už si nebudeme muset jezdit pro legislativu do Evropské unie – ale bude to znamenat sto procent suverenity a nulovou moc. Protože my pokud budeme chtít ekonomicky přežít, tak ty normy přijmeme. Já Británii strašně fandím, aby ukázala, že odejít z EU neznamená sebevraždu a že to může přinést pozitivní věci, ale bude to běh na dlouhou trať.

Teď se nám blíží americké volby. Pokud by vyhrál Donald Trump, myslíte, že by to mělo na nastavení české či evropské politiky nějaký vliv?

On je nevyzpytatelný, Donald Trump je neřízená střela, jak už velcí byznysmeni bývají. Je pravda, že z Donala Trumpa je u nás stejný strašák jako je Miloš Zeman, nebo Andreje Babiše. Nikdo si nedává práci zabývat se tím, jakou dělal ekonomickou politiku. Ekonomicky za něj byla Amerika úspěšnější, než za miláčka médií Bidena. Já vám dám takový příklad: Alfa Romeo chystá novou modelovou řadu a nerozhoduje se, jakými motory vybaví ta nová auta. Neřídí se podle toho, co chtějí zákazníci, ale podle toho, kdo vyhraje volby a jaký bude postoj ke Green Dealu. A pokud vyhraje Donald Trump, tak tam prostě nasázejí spalovací motory, protože předpokládají, že on udělá odklon od té nesmyslně dotované elektromobility. A pokud by zůstal Biden, tak mě pak možná stihne elektroauto nebo jiná značka. Takhle to dnes je.

Automobilový průmysl je velmi viditelná špička ledovce, která dokázala Čechy zvednout ze židlí a dohnat k volbám. Ale i jiná témata jsou neméně důležitá a lidé je v tuto chvíli tak úplně nevnímají. Třeba zakazování plynových kotlů nebo přikazování zateplování budov. A podle mě lidé zatím ještě nejsou v pohybu a v protestu jenom proto, že podobně jako když se mluvilo o zavádění Green Dealu, tak si neuměli představit, že to skončí zákazem spalovacích motorů. Stejně tak si dneska ještě neumí představit, že jednou nebudou mít na elektřinu. Máte pocit, že jsou lidé zatím ještě tak trochu dezorientovaní v tom, co se na nás v rámci toho progresivismu valí?

Jsou, ale dělá mi radost, že se začínají orientovat. Nejlépe se zorientujete přes vlastní peněženku. Všechny ty nesmysly Green Dealu se nás dlouho netýkaly, ale už nás to doběhlo. Všechna ta opatření stojí stále více peněz a já doufám, že to začnou cítit i ostatní lidé a začnou se podle toho i politicky orientovat.

Brusel počítá s tím, že někdy do roku 2030 by mělo být pětadvacet procent evropské populace závislé na sociálních dávkách z důvodu energetické chudoby. Tohle je velká hrozba, ale zatím nemám pocit, že by to lidi až natolik zvedlo ze židlí, ačkoliv je jim vlastně oficiálně řečeno, že bude každý čtvrtý člověk chudý.

To je neuvěřitelné. Můžeme doufat, že si to lidé začnou uvědomovat a že to dokážeme včas změnit. 

Vidíte nějaké možné řešení, co třeba můžeme udělat k tomu, abychom lidi probudili, informovali, zvedli je z těch židlí, aby se bránili, dokud se ještě bránit mohou?

Musíme se snažit, je nás menšina a nesmíme lhát. Problém je i to, že se byznys kvůli těm dotacím naučil lhát. Když budete mluvit s některými lidmi ze Škodovky, tak vám řeknou úplně opačné věci, než pak říkají do médií. 

Setkal jste se někdy s nějakým politikem, o kterém byste mohl říci, že to myslí opravdu upřímně a že opravdu upřímně říká to, co si myslí?

Filip Turek je teď autentický politik, kterého stvořily eurovolby. A myslím si, že skutečně věří tomu, co říká. Na druhou stranu je mi jasné, že Filip Turek bude v europarlamentu jedním ze 721 europoslanců, samozřejmě tam zapadne a začnou se do něj lidé navážet, proč tam nic nezměnil. Čili jenom chci na jeho příkladu dopředu demonstrovat to, že i když to někdo myslí upřímně, tak tím střetem s tou reálnou politikou, se z toho ta upřímnost vytratí. 

Já mám velký problém vidět nějaký proud, který by byl schopen a měl sílu něco reálně měnit.

Ten výběr je strašně těžký. Fialově vládě mohu poděkovat za jedno – žádná vláda už asi nebude horší. Petr Fiala se pasoval na skoro jediného demokrata v zemi. Důležité je, aby se vyměnila a roztříštila tahle vláda a nebojím se, že by to mohlo být horší.