Lékaři se bouří kvůli přesčasům, Válek slibuje změny. Nevěřím mu, říká šéf lékařské komory Milan Kubek

Čekal jste, že novela projde?

Čekal, protože po té, co byla zákeřně schválena za zády odborů i lékařské komory, jsme se ji snažili zachytit v senátu. Dva senátoři, lékaři Hilšer a Trešl podávali pozměňovací návrhy, které měly situaci vrátit do původního stavu. Ty ale neprošly, protože i ministerstvo zdravotnictví normu podpořilo. Teď ovšem tvrdí něco jiného, ale proti novele neřeklo ani slovo. Ministr Válek se ve sněmovně jen alibisticky nepřihlásil k hlasování. Takže naší poslední instancí byl prezident republiky, ani ten se ale za lékaře nepostavil a zbrkle novelu podepsal. Přitom se s našimi argumenty ani neseznámil. V současnosti máme možnost obrátit se na ústavní soud. Jednoznačně to vnímáme jako diskriminaci určité části obyvatel. Proč by zrovna lékařky a lékaři měli být občany druhé kategorie? Je to paradoxní. Původně měla být změna evropskou harmonizační novelou mezi životem a prací. Naši poslanci ji ale pokroutili opačným směrem. Mrzí mě hlavně přístup Lidovců. Zaklínají se tím, že je třeba hájit rodinu, tak proč si ochranu zaslouží všichni kromě rodin zdravotníků. Máme i možnost obrátit se na unijní orgány, protože jsme přesvědčení, že je novela v rozporu s evropským právem. Celá Evropa množství práce ve zdravotnictví snižuje a my vykračuje obráceným směrem. Ale unie je pomalá a rozhodnutí může trvat několik let. Spoléháme se na to, že mladí lékaři říkají DOST. Chceme pracovat, ale chceme i osobní život. Pokud dostatečné množství lékařů přesčasovou práci vypoví, od prosince budou muset některé nemocnice omezit provoz.

Před projednáním si část lékařů stěžovala, že novela by umožnila možnost přesčasů u zdravotníků až na 832 hodin ročně, u záchranářů pak až 1000 hodin za rok - jinými slovy. Pokud si chcete víc vydělat, musíte víc sloužit. To asi do společnosti 21. století úplně nepatří..

To v žádném případě. Chci zdůraznit to úplně nejdůležitější. Ta normá omezující přesčasovou práci je hlavně ochranou pacientů. Profesionální řidič taky nesmí řídit den a noc, musí mít přestávky. Stejně to platí pro lékaře. Ve Velké Británii srovnávali pracovní výkon a chybovost nevyspalého lékaře s kontrolní skupinou těch, kteří byli pod vlivem alkoholu a zjistili, že to bylo v podstatě stejné. A nikdo asi nechce, aby ho operoval opilý lékař. Unavený a usínající lékař je u operací ale standard. Sekce mladých lékařů má ale jasno. Takto pracovat nechtějí. Často se říká, že jsou přesčasy dobrovolné. To je ale velmi pofidérní. Hodinové platy lékařů jsou poměrně nízké. Takže pokud chce mladý lékař vydělávat alespoň nadprůměrně, tak musí obrovské množství přesčasů odpracovat. A navíc, mladí lékaři musí absolvovat atestaci. V rámci specializační přípravy, která trvá i šest let, musí absolvovat řadu stáží a jejich zaměstnavatel jim musí potvrdit, že splnili spoustu požadavků. Pokud se zaměstnavatel takzvaně šprajcne a nepotvrdí získanou zkušenost, k atestaci se dostane o několik let později. Tím jsou lékaři vydírání. Sedmdesát procent absolventů medicíny jsou ženy. A chtějí rodinu. Tomu ty přesčasy nenahrávají. Také existuje mezi lékaři kolegialita. Pokud jeden doktor přesčas odmítne, musí víc pracovat jeho kolegové. Musíme rozdělovat službu a přesčasovou práci. Sloužíme služby, pacienti jsou nemocní i na štědrý den. I jiné profese takto pracují - policisté, hasiči.. Pracují bez ohledu na to, jaký je den. Nikdo ale nemá takové množství přesčasů jako lékaři. To množství hodin je tak obrovské, že jde o další úvazky.

Přiznám se, že bych asi nechtěla být momentálně studentem pátého ročníku medicíny a slyšet, co mě čeká.

To je jeden z důvodů, proč mladé podporujeme. Nechceme, aby si zažili co my, protože bylo hůř. Až evropská unie nastartovala změnu. Mladým navíc vadí nízké platy, nepřátelské, složité specializační vzdělávání před atestací, za které musí často platit a obrovské množství přesčasové práce, která devastuje osobní život. Proto nemocnice nemají lékaře. Ti totiž hned po atestaci hledají cestu, jak z toho bubínku věčných služeb vystoupit a odchází do ambulantního sektoru nebo mimo zdravotnictví.

Přesčasy ve zdravotnictví opravdu nikdo nikdy neřešil?

Odbory i lékařská komora se snažila, aby se ta situace zlepšovala. Asi si řada z nás vzpomene na velkou protestní akci z roku 2010 Děkujeme odcházíme, kdy odbory podepsaly memorandum s vládou. Politici se pak přestali bát a zlepšování, ke kterému docházelo, se velmi zpomalilo. To, že se nedostatek lékařů řeší přesčasovou práci, je pro nás potvrzením, že ty podmínky nechtějí poslanci řešit. Čím drastičtější podmínky v nemocnicích budou, tím méně zdravotníků v nich bude. Je to krásná práce. Člověk dělá něco, co má smysl. Ta práce by ale měla být adekvátně zaplacená. Vždyť je to v zájmu pacientů.

Ale ono to nemusí přinést jen zmiňovanou chybovost, ale i jistou emoční nepohodu zdravotnického personálu. Pacienti pak mohou mít pocit, že jsou na obtíž, a tak raději omezí třeba i prevenci, aby se nemuseli do zdravotnického systému dostat.

Při vyčerpání je obtížné se na někoho usmívat. Jsme profíci. Víme, že nemocný člověk má nárok na to být nepříjemný. Ale jsme jen lidi. Když jsem v 80. letech do nemocnice nastupoval já, pracovali jsme od pátečního rána do pondělního odpoledne. A když se člověk v polovegetativním stavu plazil z práce, často ani nevěděl, kolikátého je. To nevolnictví se už ale zlepšilo. I když teď jdeme zpět. Když byl covid-19, zdravotnictví se ocitlo pod obrovským tlakem. Díky nasazení zdravotníků se dařilo zmenšovat katastrofální důsledky toho, že politici odmítali epidemii řešit standartními způsoby. Na náš úkor se udržovala i ekonomika. Mrzí mě, že jakmile se politici po covidu otřepali, dostává zdravotnictví jeden kopanec za druhým. Začalo to snížením odvodů za státní pojištěnce. Přišly jsme o 14 miliard. A teď ty přesčasy.

Více než čtvrtina lékařů po noční službě zůstává v práci celý následující den, 22 procent zůstává dopoledne a pouze polovina odchází domů. To musí mít dopad hlavně na péči v menších oblastních nemocnicích. Hrozí, že se některá oddělení budou zavírat?

Příčinou bude nedostatek personálu. Rozhodně ne přidávat stávajícím zaměstnancům práci. Za ty nízké peníze, které do našeho zdravotnictví jdou, nemůžeme poskytovat

zdravotní péči v té kvalitě a dostupnosti, v jaké bychom rádi. Srovnáváme se s Německem nebo Rakouskem. Tyto země dávají na zdravotnictví nejen vyšší absolutní částky, ale i vyšší podíl HDP. Naše společnost nepochopila, že stárneme a chceme se dožívat vyššího věku. Toho docílíme jen tím, že nám budou zdravotníci prodlužovat život tím, že budou léčit naše nemoci. To je ale extrémně drahé. Zdravotnictví je motorem ekonomiky. U nás se na něj politici dívají jako na černou díru, protože jsou hlupáci.

Znovu se mluví o znovuzavedení regulačního poplatku. Jak se na to dívá lékařská komora?

Nerad bych tuto diskuzi otevíral. Je to zástupné téma. To zdravotnictví nevyřeší. A lékaři z nich stejně nic nemají, jsou to příjmy zdravotnických zařízení. Problém je, že resort zdravotnictví teď v podstatě nikdo neřídí.

Ryba smrdí od hlavy!

Spousta lékařů přiznává, že přesčasy sloužit nechce. Hrozí přechodem do soukromého sektoru. Lze to očekávat ve velkém?

Naše zdravotnictví vůbec neregistruje, že musíme ženám lékařkám zajistit podmínky pro skloubení pracovního a rodinného života. Protože si vždy vyberou rodinu. Přitom zkrácené úvazky ve zdravotnictví jsou poukázka na chudobu. Ty ženy často nedostávají ani přesčasové příplatky. Myslím, že právě nastal bod zlomu. Mladí se přestali bát. Svěřují nám i různé příběhy. Jedna lékařka mi říkala, že jí primář čtyři dny po porodu volal, jestli by nemohla odsloužit službu.

Lékařská komora je znechucená, lékaři jsou naštvaní, pacienti jsou vyděšení, politici zatím nějak proplouvají. Jak si myslíte, že situace dopadne?

Kdybych si měl vsadit, tak na to, že politici neudělají nic. Řada lékařů v prosinci přesčasy neodslouží a manažeři nemocnic budou muset zajistit, aby se zachoval akutní provoz, ale odloží se prakticky veškerá plánovaná vyšetření a operace. Je tragické, že na schůzce ředitelů nemocnic a ministrů Válka a Jurečky s mladými lékaři padl výrok ze strany ředitelů, kteří řekli, že zákoník práce je cár papíru. Porušují ho a porušovat budou. Takže ryba smrdí od hlavy. Máte-li neschopného ministra (Válka), tak můžete těžko očekávat, že se něco změní k lepšímu. Je to však cesta, jak lékaře naštvat. Ti se musí ozvat sami. Nikdo nesmí být nucen k tomu, aby porušoval zákon. Je to absurdní.

Otočme list. Co benefity? Ty bývají součástí běžného pracovního prostředí. Nemáte pocit, že zdravotnictví zas trochu zaspalo?

Finanční prémie lékaři dostali po covidu. To ale není zásluhou současné vlády. Kvalitní personál musíme nalákat. Mladí lidé nejsou hlupáci. Když vidí, že můžou pracovat někde v IT, mít čtyřdenní pracovní týden, home officy a slušně vydělávat, tak proč studovat medicínu? O nějakých benefitech si tam můžete nechat jen zdát. Protože tato společnost po vás chce sedmidenní pracovní týden. Pokud se to nezmění, zájem o práci ve zdravotnictví nebude. Ročně na medicíně promuje 1700 absolventů. Z toho jsou tři stovky cizinci. Ti jsou ztraceni. Ze zbytku se 200 ztratí ve státní správě, soukromém sektoru nebo zahraničí. Ročně tedy přibyde méně lékařů, než kolik jich odejde do důchodu.

Nepomohlo by, kdyby se navýšily kapacity přijímaných studentů na vysoké školy?

Je to jedno z řešení. Ale školy nejsou nafukovací. Musíte mít stavební podmínky, ale i odborníky, kteří budou učit. Ty musíte zaplatit. S minulou vládou se podařilo zvýšit počet studentů medicíny o 15 procent. Podmínkou je větší balík peněz, víc peněz na jednoho studenta. Pokud je přísun nižší, rektoři raději přijímají studenty ze zahraničí, kteří si školu platí. Byli jsme zvyklí, že u nás studuje hodně Slováků a zůstávají tu. Teď už ale tamní lékaři vydělávají víc. Takže přicházíme i o ně.

A co výpadky léků? Ministerstvo zdravotnictví slibuje ledacos. Věříte ale panu Válkovi?

Už mu nevěřím. Vždy slíbí, že se situace za měsíc zlepší. Říkám tomu Válkova perioda. Mladým lékařům teď slíbil, že k 20. říjnu představí zázračné řešení těch přesčasů. Měsíc je dostatečně dlouhá doba na to, abyste si ji dopředu představili, ale abyste po třiceti dnech zapomněli, co se vlastně naslibovalo. Situace mě velmi mrzí. Nejsme na to zvyklý. Opravdu to nemá v novodobé historii obdoby, aby chybělo tolik léků, kdy z distribuce vypadávají i běžné léky. Rozumím tomu, že pacienty to nezajímá. Platí si zdravotní pojištění a pokud je ministr posílá obíhat lékárny, je to nejapné. Trvá to už rok a k žádnému zlepšení nedošlo. V zimě jsme naléhavě požádali o vytvoření seznamu nejdůležitějších léků a stát tyto léky zajistil za každou cenu. To se nestalo. Je to tragikomické a ministerstvo žádné řešení nemá.

Začíná se znovu mluvit o covidu-19. Co byste doporučil?

Očkovat se. A to i proti chřipce. Doporučuji to všem, bez ohledu na věk nebo jakou látkou byli naočkováni předtím. U nové vakcíny na tom nezáleží. Tři roky s covidem stačily a žádnou epidemii už nechceme.