Dotace v zemědělství zrušit celosvětově, říká předsedkyně Zelinářské unie Monika Nebeská

Zabýváte se zemědělstvím a lokálními produkty a nelíbí se vám, že lidé často dávají přednost bioproduktům, které jsou dováženy ze zahraničí. Proč je to podle vás špatně?

My tady řadu produktů umíme vypěstovat, dokážeme je dostat na trh a pak je na tom spotřebiteli, jaký produkt si vybere. Pokud si vybere například bio mrkev z Argentiny, tak to je podle mě naprostý nesmysl.

Když už jsme u těch lokálních produktů, tak s vaším jménem je spojen pojem všestarská cibule. Co to vlastně je?

Všestarskou cibuli jsme zapsali do rejstříku zeměpisného označení původu v roce 2008. Roky předtím jsme byli už v českém rejstříku označení původu a využili jsme příležitosti k zapsání do bruselského obchodního rejstříku – na seznam zboží s chráněným označením původu. A myslím, že s cibulí jsme tam jediní. Snažíme se, abychom naplňovali veškeré požadavky s tím spojené.

Není to jenom marketingové označení? Všem je všestarská cibule lepší než ta od konkurence?

Tu cibuli musíme pěstovat za určitých podmínek, s větším dohledem státních orgánů a samozřejmě dáváme větší důraz na to, abychom tam nepoužívali vůbec žádné ochranné prostředky. Takže ano, v tomto případě to je velká záruka toho, že ten výrobek je kvalitní a rozhodně to není jenom to, že bychom se s tím názvem chtěli chlubit a chtěli si dělat takzvané PR.

Vy jste řekla, že se snažíte používat minimum ochranných prostředků. Co si pod tím mám představit?

To jsou chemické ochranné prostředky. Je to stejné, jako když budete pěstovat cibule nebo rajčata na zahrádce. Ony tam do určité míry tam rostou samy, to je fajn, ale pokud se k tomu přidají takové deště, jako jsou třeba teď, k tomu teplé počasí – prostě takhle zafunguje příroda – tak se vám tam objeví plísně a vaše práce, kterou jste třeba od toho jara do toho vkládali, je úplně vniveč. Takže občas musíte použít i chemické ochranné prostředky, abyste vůbec z té své zahrádky něco vyprodukovali a dostali na svůj stůl.

Co bioprodukty, je to podvod, není to podvod, jsou lepší, nejsou lepší? Zastánci bio říkají “je to dobré, protože tam nejsou použité chemikálie nebezpečné pro zdraví člověka”. A naopak odpůrci tvrdí, že "bioprodukty zase obsahují například větší množství plísní, které také jsou nebezpečné”. Tak jak byste to rozklíčovala?

Vy jste to uvedla úplně přesně. Realita je taková, že to, co se dnes pěstuje na polích, tak tam už není ani velký rozdíl mezi tím, co je bio a co je takzvané konvenční zemědělství. To konvenční zemědělství znamená, že tam jsou použity chemické ochranné prostředky, ale dnes už i ta nařízení, která máme jak v rámci České republiky i EU, nám nedovolují používat téměř vůbec. To znamená, že ten spotřebitel je maximálně chráněn a my jako pěstitelé děláme všechno pro to, abychom ty chemické ochranné prostředky vůbec použít nemuseli. Protože nejde jen o to, že to je škodlivé pro zdraví člověka, ale ono to stojí i fůru peněz. Takže ten chemický prostředek použijeme až v nejvyšší nouzi a přesně podle směrnic.

Kdyby čistě hypoteticky bioprodukty byly třeba v nějaké situaci stejně drahé jako produkty z konvenčního zemědělství, tak sáhla byste raději po tom bioproduktu, nebo po produktu z konvenčního zemědělství?

Pokud nepoužijete skutečně žádné chemické ochranné prostředky, tak je to pro to zdraví to nejlepší. Ale zase to má třeba víc těch plísní. A to už jsou věci, na které ten spotřebitel ani nemůže nikdy dohlédnout. Takže já bych osobně bych víc sáhla po produktech z toho takzvaného konvenčního zemědělství a hlavně bych sáhla po produktech, které jsou v rámci takzvané integrované produkce zeleniny – tam používáme opravdu minimum chemických prostředků, ještě pod úrovní toho, co nám stanovuje česká či evropská legislativa.

Můžu to chápat tak, že ta integrovaná produkce zeleniny je jakýmsi kompromisem – pokud jde o množství těch použitých chemikálií – mezi biozeleninou a mezi tou konvenční zeleninou?

Přesně tak.

Kde je vlastně pro vás ta hranice, od kdy k nám vozit nějakou zeleninu nebo ovoce a odkdy to samé pěstovat u nás? U banánů asi máme jasno. neměla by u zbytku rozhodovat poptávka spotřebitelů?

Poptávka spotřebitelů hraje velkou roli, ale také jde o specifičnost toho daného produktu a jestli máme možnost to tady v České republice vypěstovat… A když se ohlédnu zpátky třeba na dobu covidu, tak byly zavřené hranice a my jsme se tady s tím museli vypořádat více méně podle toho, co jsme měli na skladech. Česká republika by měla být i kvůli tomu více soběstačná v produktech, které se tady v našich podmínkách dají vypěstovat.

Je opravdu ta potravinová soběstačnost tak velké téma, jak je velmi často v politice prezentovaná? Pokud by nedejbože byla válka nebo blackout, tak by se okamžitě do hry vrátilo nějaké barterové zemědělství a v tu chvíli by bylo úplně jedno, jestli někdo bydlí těsně za hranicemi s Německem nebo těsně na české straně hranic – někdo by zkrátka vypěstoval brokolici a vyměnil ji za králíka a mezi sebou by obchodovali Němci, Češi, bylo by to jedno. Na nějakou potravinovou soběstačnost bychom si stejně nehráli, protože by stát by v tu chvíli možná nebyl schopen trh ovlivnit.

Stát nikdy nezabezpečí soběstačnost na celém území republiky. Ale určitě by měl podporovat možnosti produkce u výrobků, které se tu vzhledem našim podmínkám dají vyprodukovat. Samozřejmě, pokud se zavřou hranice a přejdeme k barterovému obchodu, tak se velmi rychle změní i spotřebitelská poptávka. V tomto případě by zřejmě spotřebitel přešel i k jinému způsobu stravování.

Jak vidíte nastavení dotací v zemědělství a konkrétně v zelinářství? Já už mnohokrát narazila na respondenty, kteří říkali, že to nastavení dotací vlastně škodí české krajině a škodí českému zemědělství.

Pěstování zeleniny je potřeba brát jako naprosto specifický obor. Z našeho úhlu pohledu je určitě potřeba zeleninu v rámci České republiky podporovat. Ale ty dotace jako takové podle mě narušují původně zamýšlené jednotné celounijní prostředí a umožňují národní zvýhodnění. V rámci Evropy je to určitě špatně, protože my potřebujeme, ať už je to zemědělství jako takové nebo pěstování zeleniny, rovné podmínky.

Máme tedy v těch dotacích nastavené horší podmínky než třeba okolní státy?

Určitě je to jiné. Co se týká pěstování zeleniny, jsme v rámci Evropy méně konkurenceschopní.

Které evropské země nás drtí?

Když se podívám třeba na Polsko, tak tam jsou jiné nejen dotace, ale může tam být i jiné nastavení – třeba zdaňování práce. Zelenina jako taková je velice náročná na ruční práci. Třeba brokolice je od sazenice až do toho zabalení pouze ruční práce. V rámci České republiky máme vyšší zdanění práce než je třeba v Polsku.

Často čelím námitkám, že my třeba nemůžeme s nastavením dotací nic dělat, protože to je otázka celé Evropské unie. Ale to, co jste teď jmenovala, tak to už by ty národní vlády teoreticky mohly ovlivnit.

Ano, to máte naprostou pravdu. Ale každý stát si v rámci vstupu do Evropské unie připravil půdu nebo podmínky vstupu a možná, že tady narážíme právě na tenhle problém.

To je, že jsme tady nebyli dostatečně připraveni a nevyjednali jsme si takové podmínky, jaké jsme si vyjednat mohli?

Ano, z dnešního úhlu pohledu to tak vidím.

Kdybyste si mohla vybrat – žádné dotace nikde v Evropě, nebo stávající stav, co zvolíte?

Určitě žádné dotace – a to nejen v Evropě, ale po celém světě. Protože pokud se bude dotovat v jiných regionech, ať už v Asii nebo v Americe a ten výrobek se bude dostávat na český trh, tak samozřejmě jsme zase tam, kde jsme byli.

Dotace vedou mimochodem i k tomu, že je u nás omezována živočišná výroba. A to do značné míry negativně ovlivňuje celé zemědělství. Také na vás má negativní dopad, že chybí ta přirozená živočišná hnojiva?

Také zastupuji společnost Zemědělské družstvo Všestary a tam máme velice intenzivně zastoupenou živočišnou výrobu – takže díky tomu přirozeně vracíme tu organiku do půdy a z mého úhlu pohledu to je asi to nejpřirozenější. Ale rozumím tomu, že ne ve všech oblastech se dá pěstovat zelenina a ne ve všech oblastech se dají chovat zvířata. Takže určitě není jednoznačná odpověď. Ale že v rámci České republiky klesá počet zvířat, ať už skotu nebo prasat, to je tvrdá realita. A že to má vliv na organickou hmotu v té půdě, to je také dané. Když máte organickou hmotu v půdě – v podstatě jakoukoliv, ale nejlépe právě z toho přirozeného způsobu chovu – tak v té půdě máte i život. A když máte v půdě život, tak je připravená na to, aby plodila. A tak by to správně mělo být.

Vinařská výroba je často předmětem různých politických diskuzí. Myslíte si, že by měla být podporovaná a jsme vůbec schopni být v této oblasti konkurenceschopní, když vezmeme v úvahu, že u nás třeba nemáme stejnou dobu slunečního svitu jako například v jižní Evropě?

Nejsem vinař. Vinařství je stejně specifické jako pěstování zeleniny. Dnešní vinařství produkuje lahodná vína a myslím, že i v rámci České republiky dokážeme vypěstovat víno, které je srovnatelné s nejlepšími víny i v rámci světa. Že tady je méně slunce, tak to je určitě patrné u toho červeného vína, tam s vámi souhlasím, ale myslím si, že vinařství je potřeba v rámci České republiky podporovat. Je tam velká přidaná hodnota a má i dlouhou historii, protože pokud si dobře vzpomínám, tak i za Karla IV. už se tady pěstovalo víno.

Kde svou cenovou konkurenceschopnost ale ztrácíme na jednotném evropském trhu, tak to je tedy ta česká a moravská zelenina. Za mě pravděpodobně nejvýraznější problém budou dopady zdražování energií. A myslím si, že bude ještě hůř, když už dnes víme, že energie budou kvůli Green Dealu dál uměle zdražovat. Souhlasíte, že ceny energií způsobují tu klesající konkurenceschopnost české zeleniny?

Bezesporu. Pěstování zeleniny, ač to možná na první pohled tak nevypadá, tak je energeticky velice náročné. Pěstitelé zeleniny se obávají toho, co se na nás v rámci evropského trhu připravuje. Pokud bych se na tu energetickou náročnost měla zaměřit jako takovou, tak my potřebujeme energii na závlahy, potřebujeme energii na sklady, v létě chladíme, v zimě potřebujeme stálou teplotu, potřebujeme sušení, potřebujeme řízenou atmosféru, potřebujeme energii samozřejmě i na tu posklizňovou úpravu, balení, mycí linky, balící linky… Takže se velice obáváme toho, co přijde.

Také výroba hnojiv je energeticky náročná.

Ano.

Takže budou dále zdražovat potraviny, pokud budou dále zdražovat energie?

Zdražování energie se připravuje v rámci celé Evropy, takže to, co říkáte, se dá očekávat.

Potýkáte se vedle té energetické náročnosti ještě třeba s nějakou další regulací, která vede k tomu, že třeba víc nevyrábíte než vyrábíte nebo že je překážka ze strany administrativy nebo nějaké další překážky, které brání v tom, abyste vyráběli levně, kvalitně a hojně?

Administrativa, to je evergreen asi ve všech oborech. Ač se říká, že té administrativy bude v budoucnu méně díky digitalizaci a tak podobně, je ten trend naprosto opačný. Na tom se určitě shodneme. U nás bude asi i důležité to, jak bude nastavené zdanění práce a podmínky pro sezónní práci, protože pěstování zeleniny je velice náročné na sezónní práci a bude velice důležité i to, jaké spektrum prostředků na ochranu rostlin u nás bude schváleno. Protože třeba ty prostředky na ochranu rostlin jsou v rámci Evropy různé, což nám přijde nesmyslné a děláme všechno proto, abychom i v tomhle sjednotili podmínky v rámci celé Evropy.

Zmínila jste, že jsou pro vás důležité sezónní práce – dopadne na vás a případně povede i k nějakému zdražení zeleniny to, že se nyní bude měnit systém dohod o provedení práce a budou zdaňovány více než v minulosti?

Bezesporu. Vedení Zelinářské unie se to snaží řešit už od začátku roku. Setkáváme se i s Ministerstvem práce a sociálních věcí, abychom si tam nastavili férové podmínky právě pro tu sezónní práci, ale je to běh na dlouhou trať. Ale samozřejmě dohody o provedení práce byly pro pěstitele zeleniny – ale i pro zemědělství jako takové – určitě stěžejní.

V zemědělském podniku by měla drtivá většina lidí, teď to řeknu hodně laicky a obrazně, buď sedět v kombajnu nebo balíkovat zeleninu do svazečku. Jaké je procento lidí, kteří musí pracovat v administrativě, v byrokracii a vyplňovat nějaké tabulky, papíry a podobně?

Pokud to bude menší pěstitel zeleniny, tak samozřejmě bude muset seskočit z toho kombajnu a půjde si sednout k počítači, aby připravil veškerou administrativu, kterou teď stát požaduje. Pokud je to střední podnik, tak tam je to o trošku jednodušší, protože ta administrativa se dá dělat v rámci toho podniku jako takového – propojit ji s účtárnou a tak dále. Pokud je to větší podnik, tak tam budete mít i specialistu, který bude opravdu sedět těch osm či více hodin a bude jen datlovat informace do počítače. Takže je to tedy velký problém a myslím si, že se bude do budoucna zvětšovat.

Vezměme si nějaký podnik na pomezí střední a velké velikosti – dejme tomu tisíc hektarů. Kolik odhadujete, že tam bude muset být zaměstnanců, kteří jen sedí u počítače a pracují s tou administrativou?

Je určitě důležité si říct, jakou bude mít ten podnik strukturu. Pokud bude mít rostlinnou výrobu, k tomu bude mít živočišnou výrobu, k tomu bude mít ještě pěstování zeleniny a třeba nějaký sad, tak při tisíci hektarech bude potřebovat minimálně jednoho člověka na to, aby vůbec tu administrativu zabezpečil tak, aby to odpovídalo platné právní legislativě.

Takže čím větší podnik, tím více si to může dovolit. Třeba nějaká rodinná malá farma si pak ani možná nemůže dovolit najmout tu novou pracovní sílu, která by se zabývala jenom byrokracií. Takže není to nastavení vlastně nejvíc nepříjemné pro ty nejmenší podniky?

Určitě je to pro ty menší podniky nepříjemné, ale teď se připravuje nový strategický plán a připravují se podmínky takové, aby tito zemědělci nemuseli některou administrativu vůbec dělat.

Jak moc se promítá zdražování hnojiva do zdražování potravin? Pozná to v plné výši i ten koncový spotřebitel?

Správně by se to zdražení hnojiv mělo projevit v koncové ceně, ale problém v České republice je ten, že pěstitelé ať už zeleniny nebo ovoce neurčují ceny. Takže každý pěstitel zeleniny se musí přizpůsobit cenám, které jsou na trhu v rámci celé Evropské unie..

I když se tedy pěstitelům zvýší náklady, tak nemusí být schopni je promítnout do ceny. Takže potom se mohou ti zemědělci dostat i do ztráty?

Ano, přesně tak. A to jsme zpátky u té podpory a u dotací. Máte pravdu, může to mít vliv i na případné bankroty některých zemědělských podniků. To bylo i téma těch dřívějších demonstrací. Pokud zemědělci nemohou promítnout své náklady do těch konečných cen, tak to je možné akceptovat nějakou dobu – ale z dlouhodobého úhlu pohledu se tahle situace udržet nedá.

V případě velkovýroby třeba kukuřice nebo pšenice se tady mluví o nekalé konkurenci, kdy je k nám dováženo zboží z Běloruska, z Ukrajiny, z Ruska, které se sem dostává za zlomkovou cenu našich výrobních nákladů, ale zároveň není tak kvalitní a nedosahuje takových standardů jako naše výrobky. Existuje něco podobného i u zeleniny, nebo se to týká vyloženě toho chronicky zmiňovaného obilí?

Nemám zprávy, že by něco takového bylo v rámci pěstování zeleniny. U toho obilí je to špatné v tom, že bylo vypěstováno za úplně jiných ekonomických a samozřejmě pěstebních podmínek než platí v rámci Evropské unie. Takže to je opravdu problém, ale neznám detaily, takže nedokážu říci.