Doporučovat kouzelná místa mě napadlo během pobytu ve tmě, říká Petr Kotík, zakladatel webu Amazing Places

Rozhovor s Petrem Kotíkem:

Petře, co bylo úplně na začátku? Byla to nějaká touha předávat zkušenosti o cestování, o těch krásných místech, která tady máme?

No, vzniklo to docela prozaicky. Já jsem vždycky rád cestoval a chtěl jsem poznávat hezká místa. Před těmi deseti, dvanácti lety, kdy mě ten projekt poprvé napadl, tak jsem si uvědomil, že se tady v Česku nemáme možnost seznámit s výběrem těch hezkých míst. Už se tady doporučovalo lecos od kávy, vína, piva a restaurací a tak dále, ale doporučení na ubytování mi tady osobně chybělo. A já jsem ty typy získával od mých přátel nebo známých. A postupně jsem si začal sbírat věci pro sebe. Takže to vzniklo jako taková sbírka pro mě. No a potom jsem si založil sociální profil na Facebooku s názvem Amazing Places. Už od začátku to mělo neuvěřitelný ohlas – to tu myšlenku akcelerovalo a začal jsem o tom opravdu přemýšlet víc vážně.

Takže v tu chvíli jste si řekl, že by to možná mohla být vaše další pracovní náplň?

Ono tomu předcházelo několik věcí. Já jsem si dlouhá léta přál pobyt ve tmě. A právě před těmi deseti lety se mi to podařilo hezky naplánovat a strávil jsem čtrnáct dní ve tmě. Byl to jeden z mých nejlepších životních zážitků. Spousta lidí tam medituje, relaxuje, odpočívá. Já jsem to vzal z úplně druhé strany a v té tmě jsem tam psal. Celou dobu jsem tam vytvářel myšlenku Amazing Places.

Jak vás ten pobyt ve tmě napadl? Potřeboval jste nějakou duševní hygienu?

Já jsem to určitě potřeboval, cítil jsem to opravdu dlouho a přišlo mi to strašně lákavé. I jsem se na tu tmu připravoval a pak jsem ji využil ještě jednou na dalších deset dní. Pro mě to mělo zásadní obrat v osobním i v tom pracovním životě.

Jak to tam probíhá?

No ta tma je relativně jednoduchá. Vy jste prostě uzavření a jste v dokonalém odzvučení. Ale co mě hrozně překvapilo a co bylo lehce deprivační, tak bylo to absolutní ticho. Tam je člověk zkrátka pouze sám se sebou. První den, dva dny prospíte a pak už nevíte, jestli spíte dvě hodiny nebo tři hodiny, protože tam člověk tak různě pospává. Já jsem tam měl stůl a mohl jsem si tam psát. Vymyslel jsem takový jednoduchý způsob, že jsem si otrhával růžky těch papírů, takže jsem věděl, kde jsem skončil. No a popsal jsem tam tři sešity. Jeden sešit se dá přečíst, ty ostatní vůbec. (smích)

Proč si myslíte, že Češi tak rádi poznávají?

Já si myslím, že to máme zakořeněné v naši DNA. Historicky jsme národ chalupářů, spousta lidí chce vyrazit ve svém volném čase do přírody a máme opravdu naprosto unikátně zmapované turistické cesty. A vždycky, když po nich člověk jde, tak musí jen obdivovat úsilí těch turistických spolků. Určitě jim za to patří obrovský dík.

Pojďme pro neznalé ten váš web představit. V čem je unikátní?

Amazing Places je unikátní v tom, že se snažíme všechna místa pečlivě vybírat, takže říkáme, že jsme výběrový portál. Najdete u nás kolekce míst, o kterých si myslíme, že stojí za návštěvu nebo minimálně za inspiraci. A každé místo před zařazením na web navštívíme. Máme skupinku cestovatelů, kteří se do těch míst vydávají. Je to závazek a odpovědnost.

Ti provozovatelé oslovují přímo vás, nebo vy si je vyhledáváte sami?

Proměňuje se to s časem. Na začátku jsem místa vyhledával pomocí mých přátel, pak jsem se začal obracet na vznikající komunitu lidí, kteří také rádi cestují a dostávali jsme neuvěřitelné množství podnětů a tipů. Dnes se snaží do Amazing Places dostat ta samotná místa.

A jaká jsou kritéria? Jsou přísná?

Nemáme tam úplně objektivní kritéria, že bychom hodnotili velikost pokoje, jestli je tam placatá televize a podobně. My hodnotíme to místo samotné a tu atmosféru. Samozřejmě i to, jak je to udělané, i lidi, kteří za tím projektem jsou. Řešíme i přístup k tomu samotnému místu nebo jak se třeba pracuje s nějakými historickými budovami a přístup k životnímu prostředí. A pak ještě jedna věc. Řekli jsme si, že v těch jednotlivých kategoriích máme omezený počet míst a nechceme je moc rozšiřovat. My spíš chceme tu službu zkvalitňovat, takže u nás to není jako u těch konkurenčních portálů, kam se někdo přihlásí a pokud platí, tak tam je. My se to snažíme každý rok vyhodnocovat.

Vy jste zmínil i důležitost těch provozovatelů, majitelů. Často se stává, že vy s tím provozovatelem vůbec nepřijdete do styku. Do Whatsappu vám přijde kód, kterým si ubytování odemknete, pod nějakým dalším kódem si naťukáte, jestli chcete snídaní tam nebo tam a v podstatě vůbec nevíte, kdo vás v uvozovkách obsluhuje. To je nějaký trend?

Ano, je to trend a já bych řekl, že to je do určité míry nezbytnost, protože když máte například nějaký “glampingový” objekt nebo nějakou malou chatku někde daleko od vašeho bydliště, tak je to věc, která zjednoduší celý ten proces toho příjezdu a toho ubytování.

Když se budeme věnovat klientovi vašeho cestovatelského portálu, tak kdo je to nejčastěji?

Podle statistik jsou to ženy. Ženy jsou, řekl bych, ty hybatelky, inspirátorky. Ženy jsou manažerky volného času. A taková typická typická věková hranice je někde mezi třiceti a pětačtyřiceti lety.

A co nás teda nejvíc láká z těch vašich ubytovacích možností? Vy nabízíte chalupy, roubenky, top hotely, glamping, wellness…

Obrovský fenomén je “glamping” – to je luxusní stanování. Před zhruba pěti lety se z toho stal obrovský fenomén a ta místa dodnes přibývají. Jsou to často opravdu unikátní, originální stavby.

A klasické hotely u vás také najdeme?

Ano, ale my se snažíme, aby i ten hotel nebo penzion měl vždycky ještě takzvaně něco navíc – aby tam byl přesah toho místa, lokality, provedení, služeb a tak dále.

Expandujete i do zahraničí, což ale určitě neznamená, že kouzelná místa v České republice došla, že?

Přesně tak, spíš chceme nabízet lidem tu inspiraci nejen u nás. Začalo to Slovenskem a teďka chceme zmapovat i další země kolem nás.

To znamená Rakousko, Německo, nově jste přidali Polsko, tuším?

Polsko jsme přidali od letošního roku a musím říct, že my jako Češi k Polsku máme takový přehlíživý stav, přitom když jsme ho začali mapovat, tak jsme zjistili, že je v lecčem dál než my nebo třeba Slovensko. Kvalita služeb v Poslu se blíží Rakousku. Jsou tam opravdu nádherná místa.

A pak je tady projekt Češi ve světě – ten je o čem?

Češi ve světě je právě ta jedna myšlenka, která už kdysi mě napadla v té tmě. Je to myšlenka toho, že ať už je to Costa Rica, Zanzibar nebo Bali, tak za těmito místy stojí zajímaví lidé, kteří se rozhodli, že se buď trvale, nebo na větší část svého života přesídlí na jiný konec světa. A my tam můžeme ten jejich svět a život prožít s nimi, když tam za nimi přijedeme. Je to nejčerstvější projekt a doufám, že to vyjde.

Prahu máte na vašem cestovatelském portálu také.

Praha i ostatní města mají co nabízet. Jedna z myšlenek toho proč jsme vznikli byla, že jsou místa, které opravdu stojí za to navštívit a vidět, ale protože jsou někde v regionu, někde u malého města, nebo někde na samotě, tak není úplně jednoduché je najít. Praha, ta je takový svět sám pro sebe. Během covidu si hotely uvědomily, že jsou Češi opravdu skvělí klienti.

Máte od provozovatelů těch ubytovacích zařízení nějakou zpětnou vazbu o tom, jací jsou Čeští návštěvníci?

Já se přiznám, že tohle jde trošku mimo nás. Spousta těch ubytovatelů říká, že jsou Češi teď po tom covidu hodně nároční. Což je dobře, že ta náročnost stoupá. Někteří lidé toho ovšem zneužívají a vyhrožují tím, že pokud jim nedají třeba jednu noc zdarma, tak jim to natřou na těch sociálních sítích – nechají špatné hodnocení a tak dále.